V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Duben 2014

Hmmm....

29. dubna 2014 v 21:16 | Giratina(Sylphe)
Kdo ví....
Víceméňe,je někdo z nás dobrý na vymáhání? Protože NĚKDO stále nevrátil Gňýgu.

Náhoda či osud?

28. dubna 2014 v 15:16 | Narsis
Dva dny po tom co jsme založili blog Stříbrné ještěrky přijede moje mamka domů a do ruky mi dá náušnice. Pozorně se na ně podívám a nevěřím svým očím. Jsou to doslova stříbrné ještěrky! Moje máma o našem blogu vůbec nic neví! A tak se vás ptám: Je to podle vás náhoda nebo je to dané osudem? já to považuju za náhodu, protože kdyby existoval osud tak by přece ovládal životy všech lidí. Narsis

Ale o tom až později ...

18. dubna 2014 v 20:44 | Narsis
Já jsem ta kamáradka. Napsala jsem povídku o stříbrných ještěrkách a mé kamarádce to přišlo, jako dobrý nápad pro název blogu, do kterého tu píšu. Myslím, že sem můžu psát o hezkých knihách, které jsem četla, o různých zálibách, kterým se věnuji, o svých zážitcích a o mnohém dalším.
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.