V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Červenec 2014

Slíbená povídka

31. července 2014 v 13:58 | Narsis
Ahoj Terko,
na tvém blogu jsem Ti prostřednictvím komentáře slíbila nějakou svou povídku. Bohužel jsem u babičky na týden, takže si budeš muset trochu počkat protože tu nejlepší mám doma. V jedné soutěži jsem s ní vyhrála druhé místo a je i ve sborníku soutěže. To píšu proto, aby si někdo nemyslel, že kopíruji, a navíc ji asi trichu upravím, ale stejně tady bude díky tvé povídce! Bude se jmenovat Vědec z Alphardu.
Narsis

Zlo a dobro

31. července 2014 v 13:02 | Narsis
Většina lidí si myslí, že dobro a zlo je naprosto rozdílné. Že je jednoduché je rozpoznat. Opak je pravdou. Zlo se může jevit jako dobro a dobro se může jevit jako zlo. Nejvíc záleží na úhlu pohledu. Já myslím, že každý čin má víc než jeden efekt. Nemá jen efekt dobra, nebo jen efekt zla, ale má efekty oba. Každý čin má přece dopad na víc než jednoho člověka. A to je ten oříšek.

Vězení

27. července 2014 v 19:37 | Narsis
Všichni máme své vlastní vězení. Někdo o něm ví a někdo ho ještě ani neobjevil. Kdo o něm ví, musel zažít ten hrozný pocit. Pocit, který vás mučí. Mučí vás jak dlouho jen může. Pocit, co kolem vás staví vězení. Vězení, které je naschvál průhledné, aby vás mučil i výhledem na šťastné lidi. Mučí vás jak jen může. Velmi horlivě se snaží. Sužuje vás strachem, žárlivostí, beznadějí, depresí, bolestí, ... Tím co vás nejvíc zraňuje. Proti čemu jste nejslabší. Je těžké se tomu pocitu bránit. Je to téměř nemožné, protože ten pocit nejde vymítit, nejde ho vyhnat jako psance, nejde jen tak vyrvat si kus masa z těla. Ten pocit se drží zuby nehty, aby se opět dostal do vašeho zorného pole, aby kolem vás zase mohl stavět to průhledné vězení utrpení. Jedinné co můžete dělat je co nejrychleji ho vyhánět ze svého zorného pole a snažit se vyplnit jeho místo těmi lepšími, osvěžujícími pocity, co vás tolik neničí. Ten pocit se stále vrací ...

Čarodějky na cestách

21. července 2014 v 8:39 | Narsis |  Terry Pratchett
Další díl fantasy série Úžasná Zeměplocha
Autorem je Terence David John Pratchett, který napsal Zeměplochu. Zeměplocha je svět, který nesou čtyři sloni, co jsou na zádech obří želvy. Jeho knihy jsou prokládány dobrými vtipy i výraznými postavami. Já začala tímto dvanáctým dílem - asi protože v knihovně první díl nebyl a mě upoutala kostra příběhu, kterou píšou na zadní stranu knihy. Kostrou příběhu této knihy je: tři čarodějky musí zabránit tomu, aby se chudá dívka vdala za prince. řekla jsem si Pohádka naruby ... To nezní špatně! Knihu jsem si přečetla a jedinné co můžu udělat pro ty co se chtějí vyvarovat spojlerů a chtějí si ji přečíst je: dávejte si pozor na výbuchy smíchu! :D
Pozor: Následující část článku obsahuje spojlery!

Ošklivé káčátko

18. července 2014 v 20:11 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Když se řekne ošklivé káčátko, tak si každý vybavíme Andersenovu pohádku.Ta nám vysvětluje pořekadlo "Nesuď knihu podle obalu" . Je to celé o tom, že člověk nemusí být takový jakým se zdá. Dalo by se říct, že člověk je zrcadlem - ale žádné zrcadlo není dokonale hladké a čisté. To záleží na pohledu jiného člověka. Jestli vidí samé šmouhy, nebo jestli mu nevadí drobná nedokonalost. Na tom závisí přátelství - na tom, co je člověk ochoten pořehlédnout. Civilizace by se z tohoto pohledu dala označit za místnost plnou zrcadel. Zrcadel, která nejsou stejná, ale zároveň žádné není bez šmouhy nebo bez rýhy. Ošklivým káčátkem je každý - ať už vzhledem nebo povahou. Těm šmouhám se dá říkat "stinná stránka" . Má ji každý, ale nikdo ji nemá stejnou - stejně jako žádná dvě zrcadla nejsou stejná.

Cesty ještěrek: Tábor

15. července 2014 v 17:17 | Narsis |  Cesty ještěrek
Ahoj,
zatímco Ty sis užívala letního sluníčka ve Francii, já makala na táboře! :) Bylo to moc fajn - noví kamarádi, nové poznatky ... No zkrátka, moc jsem si to užila!!! Tedy až na tu chvíli odjezdu, chvíle loučení a pocit, že budu muset opět čekat dlouho. Dlouho na to abych se zase setkala s těmi prázdninovými tvářemi mých kamarádek z tábora. Celý rok! Ale stejně ty dva týdny stály za to! Dokonce jsem se i naučila takovou věc do vlasů, kterou nikdo neví jak správně označit, ale všichni ji chtějí! Naučila mě to jedna kamarádka, která si to nechává dělat každý tábor. Je to jednoduché! Stačí si vzít pár bavlnek(podle toho jaké chcete barvy a jak má být tlustý) asi dvojnásobné délky vlasů a na zvolený pramen ho u kořínků přivázat uzlem. Pak si vezmete nějakou bavlnku a obmotáváte jí pramen vlasů s ostatními bavlnkami. Bavlnky můžete měnit kdykoli se vám zlíbí jen tak, že začnete obmotávat jinou. Pokud vám dojde bavlnka, tak ji samozřejmě vyměňte. Na konci opět opatřete uzlem a nemile přečnívající bavlnky jednoduše ustřihněte. (tento obrázek je stažený z internetu, protože jsem to kamarádce nevyfotila)
(kliknutím na obrázek zjistíte, kde jsem obrázek stáhla)

Cesty ještěrek:Švýcarsko

8. července 2014 v 22:28 | Sylphe |  Cesty ještěrek
Ahoj,řekla jsem si že ukážu Narsis pár fotek z dovolenéMrkající
Tohle jsou dvě fotky pořízené telefonem cestou domů,ze švýcarska :)
Liška žebračka

Park Via Mala ve Švýcarsku...UPRAVENÁ VERZE OBRÁZKU
ORIGINÁL
Myslím že by se v podobném prostředí mohla odehrávat část Jinanonu.Mám to už vymyšlené.
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.