V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Vědec z Alphardu

13. srpna 2014 v 19:50 | Narsis |  Tvorba ještěrek

"Něco se na nás řítí!!!" vykřikl Paul od své obrazovky. "Cože?! Ukaž Paule!" otočil jsem se za ním a přistoupil k jeho monitoru. Zmáčkl jsem pár tlačítek na jeho klávesnici, abych zjistil bližší informace. Z jeho velikosti rychlosti přístroj spočítal, že to může ohrozit oblast v okruhu maximálně patnácti kilometrů od místa dopadu. Dopadne na zem dnes za čtyři až pět hodin. Zmáčkl jsem další kombinaci tlačítek. "Dopadne na louku severně od nás?! Jime, ať se lidé z okolí patnácti kilometrů do dvou hodin evakuují. Naše základna všechny potřebné přístroje přemístí do podzemního bunkru, společně se zásobami jídla a pití na dva dny. Déle tam snad nebudeme muset zůstat."

Za hodinu a půl jsme všichni seděli ve velkém podzemním bunkru a pokračovali ve své práci. Za další tři hodiny a šest minut nastal okamžik, kdy těleso dopadlo na zem. "Vysuňte nová čidla" nakázal jsem a pozoroval monitory, které ukazovaly záznam čidel. Nemohly jsme je nechat venku - co kdyb"Něco se na nás řítí!!!" vykřikl Paul od své obrazovky. "Cože?! Ukaž Paule!" otočil jsem se za ním a přistoupil k jeho monitoru. Zmáčkl jsem pár tlačítek na jeho klávesnici, abych zjistil bližší informace. Z jeho velikosti rychlosti přístroj spočítal, že to může ohrozit oblast v okruhu maximálně patnácti kilometrů od místa dopadu. Dopadne na zem dnes za čtyři až pět hodin. Zmáčkl jsem další kombinaci tlačítek. "Dopadne na louku severně od nás?! Jime, ať se lidé z okolí patnácti kilometrů do dvou hodin evakuují. Naše základna všechny potřebné přístroje přemístí do podzemního bunkru, společně se zásobami jídla a pití na dva dny. Déle tam snad nebudeme muset zůstat."
Za hodinu a půl jsme všichni seděli ve velkém podzemním bunkru a pokračovali ve své práci. Za další tři hodiny a šest minut nastal okamžik, kdy těleso dopadlo na zem. "Vysuňte nová čidla" nakázal jsem a pozoroval monitory, které ukazovaly záznam čidel. Nemohly jsme je nechat venku - co
y je výbuch zničil? záznamy byly překvapivé. Všechny přístroje ukazovaly, že je bezpečný pobyt v okolí dopadu. To bylo zvláštní. V takových situacích se obvykle aspoň půl dne nemohlo přiblížit do oblasti dopadu. "Tak, všechny přístroje zpátky na svá místa." oznámil jsem svým spolupracovníkům.

Přístroje už byly na svých místech, když mi Georg oznámil "Joshi, nějaký zvláštní člověk se blíží k hlavnímu vstupu." "Ukaž." podíval jsem se na záběr bezpečnostní kamery "To bude asi nějaký blázen, co si hraje na mimozemšťana. Já to vyřídím, pracujte dál." Sjel jsem výtahem dolů a vyšel před základnu NASA. Základna byla obehnanána třemi vysokými tlustými zdmi s ostnatými dráty a a každá měla jednu bránu, jež se dala otevřít pouze kartou, kterou mněli k dispozici jen pracovníci základny. Když jsem vyšel i před před tu poslední, stál přede mnou člověk v oblečení s nějakým odznakem na prsou a dýchacím přístrojem na zádech s trubičkami vedoucími k masce na obličeji. Přistoupil ke mně a napřáhl ruku se slovy "Dobrý den. Mé jméno je Atonar Alphard. Jsem vědec z Alphardu. Naše oddělení se zabývá výzkumem Enceladu." stiskl jsem mu ruku, ale nevěřil jsem jeho slovům, a tak jsem odpověděl "Dobrý den. Jsem Josh Garcia, velitel této základny. Běžte si se svými kamarády hrát na ufouny někam jinam." "Já nejsem ufoun. Já jsem vědec, který byl poslán z Alphardu na Zem, aby zjistil, co tato populace ví o Enceladu. Pokud mi nevěříte, nedaleko je moje vesmírná loď, před chvílí jsem přistál na louce severně odtud." To mně zarazilo, jak věděl o dopadu toho tělesa? Byl snad z toho evakuovaného města? Nebo ta jeho historka a vesmírné lodi je pravdivá? Měl bych to prozkoumat. Stejně jsem plánoval vyslat tam nějaké své pracovníky na výzkum hned, jak přestěhujeme přístroje na svá místa. A už by tam byli, kdyby mně ten rádoby věděc nevyrušil. "Dobře, podívám se na tu vaši loď. Jen dojdu pro pár mích kolegů. Počkejte tady."

O půl hodiny později jsme já, čtyři mí kolegové, pár vojáků a ten blázen šli přes louku a hledali tam údajnou mimozemskou loď. Seth náhle zvolal "Hele, támhle něco je!" a rozběhl se k místu, kam ukazoval. Dali jsme se také do běhu, abychom ho dohonili. A skutečně! Byla tam jakási vesmírná loď. Byla o trochu větší než člověk a vevnitř spoustu tlačítek a páček. To nemohla být replika, ledatak velmi drahá replika a já ještě neslyšel o takovém milionáři co by investoval do něčeho takového. " Nebude vám vadit, když vaši loď zdokumentují mí kolegové, pane Alpharde?"zeptal jsem se ho opatrně. "Nebude, pokud ji nepoškodíte." odpověděl zdvořile. Takže vesmírní lidé opravdu existují! Ale vypadají jinak než ve filmech. Žádné velké oči, jiný hlas ani protáhlé prsty. Vypadal jako normální člověk s dýchacím přístrojem. "Víte co, pane Alpharde? Necháme mé zkušené kolegy, ať si tu pracují a vrátíme se na základnu. Ukážu vám veškeré informace, které jsme o Enceladu získali mi lidé."nabídl jsem mu. "Ano, to by bylo výborné!"

Dveře výtahu se otevřely v nejvyšším patře budovy. Vstoupili jsme do prázdné chodby s mnoha stříbrnými dveřmi. Vojáci nám byli tiše v závěsu. "Tohle patro je přísně střežené, smí sem jen malá hrstka lidí se speciálními vstupními kartami. Jsou zde uloženy informace z nejdůležitějších a nejtajnějších výzkumů." oznámil jsem Atonarovi. Došli jsme ke dvoukřídlým dveřím na konci chodby. Vytáhl jsem z kapsy vstupní kartu a vložil ji do otvoru. K černé plošce vedle jsem přiložil malíček. Dveře se otevřely. Vešli jsme do známé místnosti. Vojáci zůstali stát u dveří, které se tiše zavřeli. "Posaďte se." Došel jsem k protější stěně, která byla pokryta dvířky označené štítky. Každá dvířka byla opatřena třemi zámky a otvorem na vstupní kartu. Podíval jsem se na seznam, kde byly všechny objekty, které jsme prozkoumali, společně s umístěním trezoru na stěně. Přečetl jsem si Enceladus 12G. Našel jsem příslušná dvířka, vylovil klíče a kartu a trezor odemkl. Vytáhl jsem tlustou složku plnou fotografií a informací z výzkumných výprav. Položil jsem ji na stůl před Atonara a sedl si na druhou židli. Atonar si ji chvíli prohlížel a pak se mně otázal "Děkuji, mohu si to později ofotit?" "Ale zajisté, dodal jste nám dostačující důkaz, že jste ... z jiné části vesmíru, než my. Mí kolegové už to ověřili. Rádi se podělíme o své informace, schválila to i naše vláda - nechce s vámi být v nějaké válce kvůli takové drobnosti." Odpověděl jsem mu s úsměvem "Oceňuji vaši spolupráci, a proto vám řeknu co pro nás výzkum Enceladu znamená. Vy jste prozkoumali tu část Enceladu, kde není město Onigy, které postavili naši předkové a je pro nás velmi významné. Oni znamená v našem jazyce dítě. Město se tak jmenuje, protože když se dítě narodí, nějaká síla ho teleportuje hned po tom, co ho matka pojmenuje. Dítě je tou silou teleportováno právě do města Onigy na Enceladu. Z vesmírných lidí na Enceladu mohou žít jen děti a dospělí, kteří prošli proměnou - jakýmsi procesem, který je změní na tolik, že se mohou o děti na Enceladu starat. Děti se od dospělých biologicky liší tolik, že mohou žít na Enceladu a dospělí ne. Naši biologové však našli způsob, jak mohou na Enceladu existovat i dospělí z naší rasy. Proměnou projde jen ten, kdo se rozhodl, že chce být vychovatelkou či učitelem dětí na Enceladu. Vychovatelka se stará o děti dokud se dítě nedožije patřičného věku. V tu chvíli ho vychovatelky odvedou do posvátné budovy, kde podstoupí rituál, při němž se zjistí, jaká hvězda si ho vybrala. Hvězdy si nás vybírají a podle toho každý vyniká v různém oboru. Například má hvězda je Alphard, která v nás budí touhu bádat, ale bádat po čem, to je určeno našimi rodiči. Má matka náleží hvězdě Gemmě, která je symbolem historie, proto se zajímám o historii Enceladu. Když je rituál ukončen, dítě je přiřazeno do třídy, ve které jsou pouze děti náležící ke stejné hvězdě. Třídy jsou označeny jménem hvězdy a jejím stářím na začátku školního roku. Já osobně jsem chodil do třídy Alphard 369832. Každé třídě začíná školní rok, když je třída dostatečně plná. Děti se učí v takové učebně, která se přibližuje ke hvězdě tak rychle jak se děti učí. Čím jsou děti chytřejší, tím blíž jsou ke hvězdě, ke které náleží. Učebny jsou přizpůsobeny letu a potřebám žáků. Všichni žáci se pilně učí, protože odměnou za jejich snahu je setkání s rodiči. Školní rok končí, když žáci dosáhnou své hvězdy. Když své hvězdy dosáhnou, pocítí touhu jít určitým směrem, stejně jako jejich rodiče. Ta touha je táhne k sobě. Je tak silná že, dokážou jít i celé dva dny bez ustání i přes mosty spojující jednotlivé hvězdy. Když se setkají, mají nějaký čas, než dítě musí vystudovat další školu. Proto je pro nás výzkum Enceladu tak důležitý." Chvíli jsem mlčel a probíral jsem se tím množstvím informací, které mi tady ten vesmírný muž vyklopil, než jsem odpověděl "Velice si vážím vašeho přátelství i vaší sdílnosti. Mohl bych se vás na něco zeptat?" "Jistě. Jen se ptejte."odpověděl přívětivě. "Jak to že umíte naším jazykem?" otázal jsem se ho. "Dlouho jsem se na tuto výpravu připravoval, včetně studia vašeho jazyka abych se s vámi mohl dorozumět."odpověděl. "Pokud mně omluvíte, musím se jít podívat na své kolegy." omluvil jsem se "Ale zajisté." odvětil s mylím úsměvem.

Stáli jsme před vesmírnou lodí. Atonarovi trvalo skoro celý den, než si všechny naše posbírané informace pečlivě přečetl. Teď už byla skoro noc. Potřásl jsem si rukou s Atonarem a prohlásil jsem "Kéž se ještě někdy setkáme." "Věřte, že se, setkáme. Děkuji za vaši ochotu. Za pár let se sem vrátím, abychom si opět vyměnili informace. Nashle." Odpověděl mi Atonar s úsměvem. "Nashle." Odpověděl jsem mu, když nastupoval do svého vesmírného plavidla. Naposled jsme si zamávali. On zmáčkl několik tlačítek a vzlétl. Stál jsem na louce a sledoval, jak mizí v nekonečném vesmíru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.