V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Září 2014

Učím se žít, jít dál ...

22. září 2014 v 15:28 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Učím se žít, ale nejsem v tom sama. Z tohoto pohledu je život jako obrovské bludiště. Dal byse označit i jako labyrint, kterým musí člověk projít, ale y tohoto pohledu ho za labyrint označit nemůžu. Bludiště ... Musme jím projít až k cíli, vyústění. Každý má, ale své průvodce. Ti jsou sice úřed ním, ale přesto ho můžou oslovovat, pomáhat nám vybrat cestu. "Tudy ne, vlevo vlrvo běž." To je sice milé, ale pokud jsme ještě příliš mladí, nebo málo vyspělí je to jen jejich plýtvání enrgií. Nám ta cesta taková nepřijde, a tak se jí stejně vydáme. A pak k tomu dojde - k chybě, nebo lépe řečeno k rozpoznání chyby. A tohle rozpoznání chyby nás pomalu, ale jistě posouvání blíž a blíž k důvěře v rady zkušených. Někdy nás procházení bludištěm už nebaví, a tak se snažíme najít zkratku - utopení, skočení ze střechy, podřezání se, zastřelení se , udušení se ... No zkrátka a jednoduše nám rupnou nervy, ale to není cílem samotného bludiště. Cíle takového bludiště je připravení nás na něco většího, těžšího, důležitějšího, ... A zároveň je jakýmsi sítem - rozděluje nás na ty, kdo použili zkratku a musejí absolvovat blzdiště ještě jednou, a na ty co jsou připraveni jít dál. Ať už jste jakkoliv blízko, jděte dál! Pomáhejte ostatním a jděte dál a dál. Každé špatné odbočení se nedá označit za zbytečné - pomáhá akorát ostatním, těm které provázíte.

Planoucí lesy Venuše

5. září 2014 v 16:30 | Narsis |  Poklady ještěrek
Autorkou je Tonke Dragt (většinou se počeštěně uvádí Dragtová - což se mi nelíbí). Tato kniha se dá zcela jasně zařadit do oddělení science-fiction. Začátek je asi nejnudnější část knihy, ale přece jen je velmi zajímavý.
Kniha je o průzkumníkovi jménem Edy. V této době je na naší planetě velmi velmi málo lesů. Venuše má lesů naopak mnoho. Tyhle lesy jsou však planoucí a roztaví vše co není organické - planetolety, kosmolety, teroboty, oblečení, komunikátory, skafandry, ... zkrátka vše. Edy jakožto průzkumník už navštívil měsíc, mars a i jednou Venuši. Teď letí na Venuši znovu. Pak poruší pár pravidel a dojde tak k nečekanému objevu ...
Pozor: Následující část článku obsahuje spojlery!
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.