V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Mlha života

29. října 2014 v 14:34 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Mlha ...
Mlha života ...
Myslím, že je to stav, kdy se všechno zastaví. Kdy vidíš, slyšíš, dýcháš, vnímáš, cítíš jenom sebe. Nic není okolo. Nic Tě nevlivňuje. Nic neplyne. Jsi Tu jen Ty a tahle chvíle. Chvíle nekonečna. Je to okamžik, kdy se Tvůj duch odpoutá od Tvého života. V reálu je to zlomeček sekundy. Jako kdybych opustila sama sebe a zároveň zůstala ve svém tělu. Je to okamžik, kdy se podíváš sám na sebe aniž by Tě cokoli ovlivňovalo, nebo rušilo. Je to velmi zvláštní pocit. Ani negativní, ani pozitivní. Okamžik, který mě vytrhne z reality. Okamžik, kdy vnímám sama sebe ... Ale úplně jinak.
Dívám se sama na sebe do zrcadla, ale nevnímám to jako: Teď se koukám na svůj odraz. Vnímám to jinak. Něco jako "Kdo to je? Co je to za cizí tvář?" a pak se optám sama sebe: "A kdo jsem vlastně já?" a pak se ozve můj rozum a vrátí mě sem. Do reality. Stalo se mi to asi třikrát a je to nepochopitelný a nepopsatelný okamžik. A nejzvláštnější na tom je ten okamžik, kdy se probudím. Zmatená, co se to se mnou stalo.
Kde jsem to byla a kde jsem to teď? Mám pocit, že jsem byla ve svém vlastním světě. Ve světě, který má každý jen pro sebe. Ve světě, který je můj, ale téměř nic o něm nevím. Vím jen, že jsem tam byla jenom já - má mysl, můj charakter, můj strach, mé obavy, mé radosti, mé pocity, mé názory a moje fantazie. Také vím, že ten svět se mi otvírá ještě ve snech. Procházím se jeho ulicemi, parky, pláněmi místnostmi, vzduchem, vodou, zemí, prostorem ... Prožívám svá soukromá dobrodužství ve svém vlastním světě, když spím, nebo když najdu Mlhu života.
Z tohoto hlediska by se Mlha života dala pojmenovat, jako portál do mého vlastního světa. Portál, který si můžu vytvořit já sama. A nezáleží na místě, ani čase. Záleží jen na mě a mých myšlenkách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jsi někdy zažil/a Mlhu života?

Ano, ale jen jednou.
Ano, vícekrát.
Ne.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 31. října 2014 v 11:19 | Reagovat

chvíli jsem měla pocit, že to znám, ten pocit co popisuješ (to koukání do zrcadla, takové skoro až odpoutání od těla :-) ) ale pak s tím vlastním světem ne.. Takže hlasuju za to, že ne :-)

2 Narsis Narsis | E-mail | 31. října 2014 v 16:19 | Reagovat

Jo ten vlastní svět to je trochu vedlejší. Mlha života je to s tím koukáním do zrcadla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.