V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Listopad 2014

Ještě jednou ... Naposled?

21. listopadu 2014 v 19:35 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Ještě jednou a pak vůbec. Ještě jednu dávku ... naposled. Prosím. Jen jednu poslední a pak nic. Přísahám. Snad.
- Myšlenky závislého na drogách. Vždy si říká, že tahle je poslední. Že pak už je brát nebude. A nakonec to většinou nevydrží.
Jak to, že to nic nedělá?! Dal jsem si toho přece stejně jako posledně! Nemá to žádný efekt! Asi si budu muset dát větší dávku ...
- A pak mají pocit, že to nezabírá. A dávku si zvýší.
Už jen jednu, poslední. Jen na posled. Naposled chci spatřit ten svět. Svět, kde je vše v pořádku. Naposled. Naposled ho chci spatřit s pak ho již nikdy nespatřit.
- A opravdu. BYLO TO NAPOSLED.

Křídové řádění

12. listopadu 2014 v 16:53 | Narsis |  Cesty ještěrek
Nedávno, mně popadla nevyslovitelná chuť vzít křídy a kreslit a kreslit a kreslit. Kreslit cokoli. A tak jsem vzala křídy, vyšla přede dveře a malovala. Pak se objeví sestra a malujeme spolu. Pak druhá a malujeme spolu. Nakonec se nám podařilo pár velmi zajímavých "uměleckých" děl. Myslím, že je to hezké. Dokonce to přežilo déšť a je to téměř zřetelné jako v okamžik, kdy jsme své dílo dokončily. :)
A tady to je ...





Deklarace smrti

5. listopadu 2014 v 17:17 | Narsis |  Poklady ještěrek
Nedávno jsem četla velmi zajímavou a poměrně drsně popsanou knihu Deklarace smrti, kterou jsem dostala k svátku.
Autor: G. R. Malley
Kniha se odehrává v jakési alternativní budouctnosti, kde existuje lék na stárnutí. Lidé tedy přestávají umírat. Postupně je lidí příliš, a tak je zakázáno plodit děti. Ten, kdo toto pravidlo poruší, je zavřen do vězení a dítě je posláno do Grange Hallu. Toto dítě se nazývá Přebytečným. V Grange Hallu učí Přebytečné, jak sloužit Vyvoleným - lidem, kteří mají právo používat Dlouhověkost. Anna je jednou z Přebytečných - Přebytečná Anna - je se s vým životem v Grange Hallu spokojená a doufá, že se stane Užitečnou osobou - Přebytečnou, která může sloužit Vyvoleným. Situace se ale změní, když se do Grange Hallu dostane chlapec v jejím věku - Petr.
Pozor: Následující část článku obsahuje spojlery!

Zvyky a dnešní doba

3. listopadu 2014 v 17:35 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Zvyky jsou moc krásné věci, které nás spojují s našimi předky. Mají svůj vlastní, originální vnitřní význam. Jsou ososbitá. Ale dnes se mi zdá, že se moc nedodržují. Třeba naše rodina. Na Vánoce si nedáváme šupinu pod talíř, nepouštíme lodičky, na stole ani není talíř pro poutníka, ... Zázrak je, když rozkrojíme jablko! Na Den památky zesnulých jsme nešli na hřbitov, ... Myslím, že v této době zaniká vše co bylo v minulosti to dobré. Dřív se lidé slušně zdravili, chodili do divadla, na koncerty, do knihovny, ... A dnes? Ideální den mích vrstevníků: Vstát v deset nebo až ve dvanáct, pustit televizi, nebo jít na počítač, strávit hodiny na Facebooku a mluvit o hloupostech, nějaký oběd, skouknout pár stáhnutých filmů, zahrát si hry, nějaká večeře, Facebook, hry, a když už jsou dost unavení tak půjdou do postele. Už se moc nechodí do knihovny plné příběhů, na koncert oblíbené kapely - to si počkáme až to bude na internetu ka stažení! - do divadla, ... Jaký význam pro ně má kniha? Kolik knih přečtou za rok? V lepším případě jen požadovaný počet do čtenářského deníku!
A to se mi nelíbí. Byla bych ráda, kdyby se lidé víc strarali o kulturu, o výtvarná umění, o zvyky, staré tradice, ... Chci, aby se lidé víc zajímali o svou minulost, o zkušenosti lidí, kteří si vším tím už prošli. Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdyby přestaly fungovat elektrárny. Pravděpodobně by přežili Afričané, kteří si nemusí lámat hlavu se zimou. V evropě by první zimu bez elektřiny asi přežili na še prababičky a pradědečkové, kteří ví jak se zavařuje, sami si zatopí, mají zásoby marmelád, ... Oni ještě znají svět bez elektřiny. Nežijí ze dne na den. Jejich mozek nefunguje na principu "Když dojde tak sekoupí."
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.