V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Leden 2015

Úvod

26. ledna 2015 v 16:51 | Narsis |  Modelářství
Rozhodla jsem se vytvořit novou rubriku, kam budu psát o modelářství. Můj táta je modelář a mě to taky baví. Zatím toho vím jen něco málo. Budu sem psát zatím jen o krajinkářství, ale možná se toho časem dozvím víc. Asi by bylo dobré zmínit, na co se budu specializovat. Stejně jako můj otec se věnuji modulové železnici velikosti TT (1:120).

Pro ty, co nevědí


Rozestavený layout ze setkání v Malých Svatoňovicích
Pro ty, co nevědí, o čem je řeč, tak vám tady vše vysvětlím. Zabývám se modelováním vlakových tratí a jejich okolí. Někteří si staví kolejiště (velká plocha se stanicí/emi, která je celá pokrytá nějakou krajinou), jiní jen krajinky na ozdobu. Já stavím moduly. Je to taková dřevěná krabice bez dna. Nahoře jsou koleje, tráva, lesy, pole, budovy i zvířata. Modul má různé rozměry i tvary. Není to vždy jen obdélník. Záleží na tom, jakou část kolejí zachycuje. Pokud je úsek rovný, modul je ve tvaru obdélníku. Ale pokud je trať do oblouku, modul je jiný.
My stavíme moduly, protože s nimi pak jezdíme na různá setkání, kde si každý přiveze své moduly a sestaví se dohromady. Pak z toho jsou různé layouty. Pak si někteří lidé sednou ke stanicím a jiní si vezmou jízdní řád a freda (=ovladač k lokomotivě). Napodobujeme tak reálný provoz. Jen je trochu zmenšený. Jezdí se podle grafikonu, který si sestavíme, abychom se nenudili. Také nejezdíme podle normálního času, ale podle zrychleného (1:4, 1:5 nebo i 1:6). Je to velká zábava, i když nad tím hodně lidí vrtí havou: Co vidí na tom, zavřít se na pět dní do tělocvičny a jen tam jezdit s vláčky?

Pozor na jazyk

Aby bylo jasno: stanice je jeden modul, ačkoli se skládá z více dílů. I já jsem si myslela, že naše stanice je ze sedmi modulů, ale není tomu tak!
Lidé taky často říkají: zatáčka. Myslí tím oblouk! zatáčky jsou na silnici, ale ne na železniční trati!
Takovéhle věci si prosím nepleťte.

Antibohyně

26. ledna 2015 v 16:01 | Narsis |  Kendare Blake
Právě jsem dočetla knihu Antibohyně. Moc se mi líbila. Byla velmi zajímavá a příběh strhující.
Autor: Kendare Blake
Žánr: Fantasy román

Kasandra je obyčejná dívka, která je schopna předpovědět počasí a říct jestli padne pana nebo orel. Je věštkyní, která vede zcela obyčejný život. Má svého kluka Aidana a chodí na střední školu. Zároveň však probíhá soumrak bohů. bohové řecké mytologie začínají umírat. Každý jinak. Každý se snaží přežít. Spolčují se, aby mohli zabít jiné a sami mohli žít. Athéna se snaží najít způsob, jak soumrak bohů ukončit. V tom jí pomáhá Herméso. Nejdřív musí najít tetu Demétér, která by mohla něco vedět. Athéna se od ní dozví, že má najít věštkyni, které před dávnou dobou ublížila. Po chvíli zjistí, že je to Kasandra Trojská. Mezitím začíná Kasandra mít vidiny.
Pozor: Následující část článku obsahuje spojlery!

Barva kouzel

10. ledna 2015 v 11:25 | Narsis |  Terry Pratchett

1. díl fantasy série Úžasná Zeměplocha
První díl Zeměplochy se mi velmi líbil. Jako obvykle to bylo neuvěřitelné a vtipné dobrodružství. Každý díl Úžasné Zeměplochy nám odkryje několik z jejích zvlášností a seznámí nás s dosud neznámými kraji. Všechny "pratchettovky" jsou zkrátka úžasné!
Autor: Terry Pratchett
Žánr: Fantasy román

V Ankh-Morporku se objeví zvláštní cizinec Dvoukvítko. Již odmalička se sem chtěl podívat. Má s sebou obrázkovou skříňku, chodící truhlu a knížečku, která mu říká, co má mluvit. Sám totiž neumí plynně ankh.morporsky. V hospodě U prokopnutého bubnu se seznámí s Mrakoplašem, který má velký talent na jazyky. Ten mu má dělat průvodce. Pak vypukne v Ankh-Morporku požá, a tak se Mrakoplaš a Dvoukvítko vydávají na dobrodružství do ciziny, při čemž budou čelit několika nástrahám, které budou tak nebezpečné, že jim půjde i o život. Setkají se i s Hrunem Barbarem.
Pozor: Následující část článku obsahuje spojlery!

Dík

9. ledna 2015 v 19:43 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Tajemná osoba je podle mě každý, protože nikdy nebude nikdo znát nikoho na 100%. Kolikrát se mi stalo, že mě překvapila reakce člověka, kterého jsem považovala za blízkého, člověka, o kterém jsem si myslela, že ho dobře znám.
Třeba včera mě velmi překvapila moje sestra. Byla jsem tak trochu na dně a rozbrečela jsem se v koupelně. Ona tam zůstala a němě mě poslouchala, takže jsem si konečně vylila srdce. Čtyřikrát jsem se mezitím stihla uklidnit a přestat brečet a čtyřikrát jsem se znova rozbrečela. Když jsem skončila, utěšila mně. Nikdy jsem si nemyslela, že je toho schopna, protože se to snad ještě nikdy nestalo. Já se snažím, co nejméně se sesypat. A když už mám zapotřebí brečet, tak se snažím to vydržet do té doby, než jsem sama, aby nikdo neviděl mé slzy. Včera jsem výjimečně před někým brečela, protože jsem cítila, že to potřebuji. Ona mě pochopila. Věděla, co říct a co udělat.
Jsem jí velmi vděčná. Teď si vzpomínám na všechny naschvály, co jsme si udělali, na hádky, které jsme zuřivě vedli, na nadávky, které jsme na sebe obě křičeli, a na bitky, které jsme mezi sebou svedli. Vzpomínám si, jak moc jsem ji nenáviděla kvůli maličkostem. Jak jsem ji považovala za bestii, která je tu jen proto, aby mi kazila život. A tak se jí tady moc a moc omlouvám za všechno, co jsem jí kdy způsobila. Za všechny ošklivé věci, co jsem řekla, za každou ránu, kterou jsem jí dala, za každý naschvál, který jsem pro ni naplánovala, za každý zlomyslný úsměv, když jsem viděla nějaký její nezdar, za každé odmítnutí pomoci z čiré nenávisti. Omlouvám se jí zkrátka za každičký můj čin, který ji naštval, nebo jí znepříjemnil život. Teď už vím, že to ode mně nebylo fér. Bylo to ode mne podlé. Byly to činy z čiré zlosti a já se za ně teď stydím.
Chtěla bych své setře také poděkovat. Děkuji jí za všechno. Za to jaká je, co činí, jak mluví. Za to, že je tak citlivou bytostí, a taky za to, že je u mě, když ji nejvíc potřebuji. Děkuji jí za to, že je mou sestrou. Jsem jí za to moc vděčná, i když se to mnohdy nezdá. Vím, že bych to nikdy nedokázala tak hezky vyjádřit ústně, protože bych se dřív rozplakala dojetím, ale myslím to vážně. Je zdrojem mého štěstí, záchraným kruhem v moři beznaděje, důvodem mého úsměvu, když si na ni vzpomenu, důvodem mé snahy být milejší osobou, a na konec je i tajemnou osbou.
Nikdy mě nenapadlo, že bych toho o ní tolik hezkého napsala. Nevěděla jsem, že pro mě bude tak důležitá, ale ona je. Dřív jsem ji brala jako malého prohnaného žalovníčka, na kterého nikdy nebyl spoleh a vždy mi vše zkazil. Dnes už jsem pochopila tátova slova : "Jednou budete rádi, že tu sestru máte." Konečně mi došlo, jak velká je to pravda.
A nakonec slova, která patří jen a jen tobě setro(výše uvedená slova Tě měla vychválit před celým světem, ale tohle Tě má vychválit v rozhovoru mezi čtyřma očima):
Milá *N*,
děkuji Ti za to jaká jsi. Mám velké štěstí, že Tě mám. Nevím, co bych bez tebe byla. Možná bych byla troskou, nebo bych byla sobeckou zlou necitelnou osobou. Možná bych měla celá desetiletí zavřené oči a nikdy bych takhle nezmoudřela. Nikdy bych nebyla schopna vidět poklady, které jsou hned vedle mě. Nikdy bych třeba nepoznala, jak mohou být lidé vnímaví.
Moc Ti děkuji, že tu jsi se mnou a pomáháš mi. Ačkoli jsi mladší, některé věci Ti jdou lépe, ale Ty si je nenecháváš pro sebe. Ty se mně je snažíš naučit. Chceš, aby se mi dařilo. Abych dokázala i věci, které bych se horko těžko učila od někoho jiného.
Omlouvám se Ti za mou tvrdohlavost. Odpusť mi prosím za vše, co jsem Ti kdy způsobila. Věřím, že mě pochopíš, jako jsi mě pochopila včera. Konečně chápu důležitost tvé přítomnosti. Konečně vím jak je cenné mít někoho, jako jsi Ty. Otevřela jsi mi oči a donutila jsi mě, abych se rozhlédla.
A za to všechno jsem Ti nekonečně vděčná a pokud Ti někdy řeknu něco ošklivého, tak to bude jen v návalu nenadálé zlosti, ale nikdy to nebudu myslet tak vážně, jak to bude třeba působit. Nikdy to nebudu myslet vážně.
Tímto se Ti omlouvám za vše, co jsem udělala špatně. Za každý okamžik, kdy jsem nebyla tak moudrá, jako jsem teď díky tobě. Udělala jsi ze mě člověka a já jsem Ti neskonale vděčná, protože takový člověk jako ty je pro mě velmi velmi důlěžitý.
Narsis

Smrt a život

3. ledna 2015 v 14:04 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Úték před smrtí je naprosto zbytečný. Již lidé před 5 000 lety se smrti báli, což dokazují řecké báje a pověsti. Lidé chtějí téměř odjakživa dosáhnoit nesmrteklnosti. Důkazem tooh je například Rudolf II., který chtěl objevit kamen mudrců nebo něco na ten způsob. Já vím aspoň o jednom národu, který se smrti nebál. Keltové smrt přijímali s klidem. Byla součástí jejich koloběhu života.
Co je vlastně smrt? Někteří věří, že je to konec jednoho života a začátek dalšího. Jiní věří, že je to jen konec, a proto se snaží smrti utéct. Má ale vůbec smysl utíkat před smrtí? Nemyslím snahu prodkloužit si život, ale zabránit smrti navždy. Myslím, ze je to nemožné. Smrt je skutečnost, kterou nelze nijak odvrátit. Tak proč se snažit ji obejít?
A co se stane po smrti? Proč se lidé vlastně snaží utéct smrti? Já nemám svou vlastní teorii o tom, co se stane po smrti. Možná reinkarnujeme. Možná potom nic není. Ale jak to zjistíme? Asi musíme počkat na smrt. To ale neznamená, že před ní musíme utíkat, nebo ano?
A co když se po smrti stane něco úplně jiného? Třeba náš duch vleze někomu do hlavy a vytviříme mu schyzofrenii. Nebo se staneme na chvíli nějakou bouřkou, hurikánem, nebo tsunami a pak jen odejdeme do neznáma. Nebo se proměníme v nějaký nápad a vlezeme někomu do hlavy.
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.