V rukou toho, kdo krade knihy nebo nevrací vypůjčené, by se měla knížka proměnit v dravého hada. Měla by ho ranit mrtvice a ochromit všechny jeho údy. S hlasitým křikem by měl žebronit o milost, a jeho utrpení nechť se nezmírní, dokud nepřejde v rozklad. V jeho vnitřnostech nechť hlodají knihomoli jako červ smrti, který nikdy neumírá. A až nastoupí poslední trest, nechť ho pekelný oheň navždy pohltí.
Nápis z knihovny kláštera San Pedro v Barceloně, citovaný Albertem Manguelem

Dík

9. ledna 2015 v 19:43 | Narsis |  Co si myslí ještěrky
Tajemná osoba je podle mě každý, protože nikdy nebude nikdo znát nikoho na 100%. Kolikrát se mi stalo, že mě překvapila reakce člověka, kterého jsem považovala za blízkého, člověka, o kterém jsem si myslela, že ho dobře znám.
Třeba včera mě velmi překvapila moje sestra. Byla jsem tak trochu na dně a rozbrečela jsem se v koupelně. Ona tam zůstala a němě mě poslouchala, takže jsem si konečně vylila srdce. Čtyřikrát jsem se mezitím stihla uklidnit a přestat brečet a čtyřikrát jsem se znova rozbrečela. Když jsem skončila, utěšila mně. Nikdy jsem si nemyslela, že je toho schopna, protože se to snad ještě nikdy nestalo. Já se snažím, co nejméně se sesypat. A když už mám zapotřebí brečet, tak se snažím to vydržet do té doby, než jsem sama, aby nikdo neviděl mé slzy. Včera jsem výjimečně před někým brečela, protože jsem cítila, že to potřebuji. Ona mě pochopila. Věděla, co říct a co udělat.
Jsem jí velmi vděčná. Teď si vzpomínám na všechny naschvály, co jsme si udělali, na hádky, které jsme zuřivě vedli, na nadávky, které jsme na sebe obě křičeli, a na bitky, které jsme mezi sebou svedli. Vzpomínám si, jak moc jsem ji nenáviděla kvůli maličkostem. Jak jsem ji považovala za bestii, která je tu jen proto, aby mi kazila život. A tak se jí tady moc a moc omlouvám za všechno, co jsem jí kdy způsobila. Za všechny ošklivé věci, co jsem řekla, za každou ránu, kterou jsem jí dala, za každý naschvál, který jsem pro ni naplánovala, za každý zlomyslný úsměv, když jsem viděla nějaký její nezdar, za každé odmítnutí pomoci z čiré nenávisti. Omlouvám se jí zkrátka za každičký můj čin, který ji naštval, nebo jí znepříjemnil život. Teď už vím, že to ode mně nebylo fér. Bylo to ode mne podlé. Byly to činy z čiré zlosti a já se za ně teď stydím.
Chtěla bych své setře také poděkovat. Děkuji jí za všechno. Za to jaká je, co činí, jak mluví. Za to, že je tak citlivou bytostí, a taky za to, že je u mě, když ji nejvíc potřebuji. Děkuji jí za to, že je mou sestrou. Jsem jí za to moc vděčná, i když se to mnohdy nezdá. Vím, že bych to nikdy nedokázala tak hezky vyjádřit ústně, protože bych se dřív rozplakala dojetím, ale myslím to vážně. Je zdrojem mého štěstí, záchraným kruhem v moři beznaděje, důvodem mého úsměvu, když si na ni vzpomenu, důvodem mé snahy být milejší osobou, a na konec je i tajemnou osbou.
Nikdy mě nenapadlo, že bych toho o ní tolik hezkého napsala. Nevěděla jsem, že pro mě bude tak důležitá, ale ona je. Dřív jsem ji brala jako malého prohnaného žalovníčka, na kterého nikdy nebyl spoleh a vždy mi vše zkazil. Dnes už jsem pochopila tátova slova : "Jednou budete rádi, že tu sestru máte." Konečně mi došlo, jak velká je to pravda.
A nakonec slova, která patří jen a jen tobě setro(výše uvedená slova Tě měla vychválit před celým světem, ale tohle Tě má vychválit v rozhovoru mezi čtyřma očima):
Milá *N*,
děkuji Ti za to jaká jsi. Mám velké štěstí, že Tě mám. Nevím, co bych bez tebe byla. Možná bych byla troskou, nebo bych byla sobeckou zlou necitelnou osobou. Možná bych měla celá desetiletí zavřené oči a nikdy bych takhle nezmoudřela. Nikdy bych nebyla schopna vidět poklady, které jsou hned vedle mě. Nikdy bych třeba nepoznala, jak mohou být lidé vnímaví.
Moc Ti děkuji, že tu jsi se mnou a pomáháš mi. Ačkoli jsi mladší, některé věci Ti jdou lépe, ale Ty si je nenecháváš pro sebe. Ty se mně je snažíš naučit. Chceš, aby se mi dařilo. Abych dokázala i věci, které bych se horko těžko učila od někoho jiného.
Omlouvám se Ti za mou tvrdohlavost. Odpusť mi prosím za vše, co jsem Ti kdy způsobila. Věřím, že mě pochopíš, jako jsi mě pochopila včera. Konečně chápu důležitost tvé přítomnosti. Konečně vím jak je cenné mít někoho, jako jsi Ty. Otevřela jsi mi oči a donutila jsi mě, abych se rozhlédla.
A za to všechno jsem Ti nekonečně vděčná a pokud Ti někdy řeknu něco ošklivého, tak to bude jen v návalu nenadálé zlosti, ale nikdy to nebudu myslet tak vážně, jak to bude třeba působit. Nikdy to nebudu myslet vážně.
Tímto se Ti omlouvám za vše, co jsem udělala špatně. Za každý okamžik, kdy jsem nebyla tak moudrá, jako jsem teď díky tobě. Udělala jsi ze mě člověka a já jsem Ti neskonale vděčná, protože takový člověk jako ty je pro mě velmi velmi důlěžitý.
Narsis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kliknutím na obrázek zjistíte, odkud jsem obrázek stáhla. Pokud obrázek neobsahuje hypretextový odkaz, je můj vlastní.